Snad odjakživa je v naší rodině květen měsícem narozeninových oslav a čím jsem starší, tím více zjišťuji, kolik dalších blízkých slaví tento měsíc taky. Přáli jste mi v té záplavě narozeninových přání plných zdraví, štěstí, lásky, radosti, úspěchu a spokojenosti taky nádherně strávený narozeninový den. No, řeknu vám, ten letošní byl takový jiný.
Už několik týdnů dopředu jsem věděla, že budu v neděli, v den mých narozenin a zároveň narozenin HLAVU VZHŮRU, v Havířově pomáhat s mojí sestrou babičce a dědečkovi s velkou návštěvou, kterou očekávali. V neděli měl totiž přijet babiččin bratr (86!!!) se třemi vnoučaty (32,31,26), kterého babička více než třicet let neviděla. Měli pak pokračovat za další částí rodiny na Slovensko, a tak bylo jasné, že se zdrží minimálně přes noc. A protože naši rodiče i brácha byli zrovna na celý prodloužený víkend lyžovat na Stubai, nabídli jsme své pomocné ruce my se sestrou. Narozeniny jsem tedy automaticky odsunula na druhou kolej.
V neděli ráno jsem se probudila ještě v Brně, s hlavou plnou myšlenek na to, co všechno musím sbalit a nachystat před odjezdem do Havířova. Ondra se probudil, obejmul mě a povídá: "Dneska máš narozeniny, princezno. Všechno nejlepší!" a spal dál. :) Den předtím jsme se spolu bavili o tom, jak je zajímavé pozorovat, jak se některé zvyky během let mění. Pryč jsou ty dny, kdy mi ráno v den narozenin stál zástup celé rodiny u postele a všichni postupně přáli, slavili jsme a radovali se. Teď jsme všichni rozlítaní všude možně po světě a tak se snažíme alespoň na jeden víkend v květnu zmobilizovat a sejít, abychom všechny ty květnové narozeniny patřičně oslavili. A tak jsem vzala batoh a vyrazila na nádraží, kde mě s Bombuskou v ruce a pusou na tvář vítala sestra. No řekněte, jsou zlatí, že? Takové maličkosti, a jak to člověka potěší.
Havířovská Mise návštěva proběhla hladce, my jsme poznali další část rodiny, za což jsem neskutečně vděčná a užili jsme si prima společný čas. Bylo náročné v tom shonu odpovědět na všechny vaše zprávy, telefonáty i přání na sociálních sítích a tak, pokud jsem na někoho zapomněla a nestihla se ozvat zpět, moc se omlouvám. V neděli večer jsem se naprosto náhodou dostala na minutu k počítači a zjistila, že mě pohřešoval brácha. Na mobilu, na skypu, na facebooku. V první chvíli jsem se lekla, jestli se jim snad někomu něco nestalo, letošní rok je opravdu plný nečekaných událostí. Po mé odpovědi mi okamžitě volal na skype a já se zatajeným dechem čekala, co se dozvím. Obraz se načetl a když jsem uslyšela prvních pár slov z Happy birthday to you, musela jsem se smát. Maminka, tatínek, brácha a všichni ostatní mi zpívali k narozeninám. Anglicky!!! A pak pro jistotu ještě česky :D No jestli já nemám prdlou rodinu, tak už asi nikdo.
Naše maminka měla tento týden taky narozeniny a protože byla mimo republiku a vracela se těšně před svými narozeninami, poprosila mě se sestrou, jestli bychom jí pomohly vymyslet a případně nachystat nějaké pohoštění pro její kolegy do práce. No to víte, že tohle bylo něco pro mě! :) V hlavě tisíc nápadů, posbírala jsem v Brně pár nezbytností a byla připravená po odjezdu návštěvy spíchnout pár pecek z repertoáru HLAVU VZHŮRU. Ale znáte to, když člověk není ve vlastní kuchyni, je to občas takový punk a freestyle. A to miluju nejvíc. Pořádné výzvy, to je moje! Vzaly jsme tedy se sestrou z Brna uvařenou cizrnu a fazole z mražáku, že z nich uděláme pomazánky na jednohubky. V plánu byl taky Krtkův dort a čokoládové kuličky v kokosu.
Pomazánky jsme daly dohromady ještě před příjezdem návštěvy, protože se hodily i babičce na jednohubky. No to jsem vám měla radost, že je ochutná zase spousta nových lidí! Aktuálně razím metodu "neříkej z čeho to je a uvidíš, že jim určitě bude chutnat" a zabírá to skvěle. Setkala jsem se totiž s tím, že když se lidé dozvěděli o složení ještě předtím, než ochutnali, dostali strach a často měli předsudky. A to mi vadí. Takže jsem jen mlčky seděla a čekala, co se bude dít. K mému překvapení se holky začaly zajímat z čeho pomazánka (cizrnová) na jednohubkách je a tak to nakonec dopadlo tak, že jsme pomazánky donesli i jen tak v miskách a všichni si je s chutí mazali na pečivo :D No to prostě nevymyslíš! Výhodou hlavně bylo, že jsme jich nadělaly dostatek a tak si to, co zbylo, mohla maminka vzít na svoje jednohubky do práce. Půl práce hotovo.
Na Krtka a kuličky jsme potřebovali dokoupit pár surovin a tak jsme překontrolovaly stav domácích zásob, zaběhly do obchodu a pustily se do práce. Kuličky jsme měly hotové jedna dvě a protože doma nebyly vlašské ořechy, nahradily jsme je oloupanými mandlemi. Byly ú-žas-né, no asi si je doma brzo taky udělám. Protože jsme nevěděly, pro kolik lidí přesně pohoštění chystáme, modifikovaly jsme kulatý tvar Krtkova dortu do podoby Krtkových řezů na plech, upravily množství surovin a šly na věc. Vše probíhalo hladce až do chvíle, kdy jsme měly vyšlehat šlehačku. Běžně ji dělám ručním mixérem, ten jsme však zrovna neměly a tak jsme zavzpomínaly na to, jak maminka šlehá sníh na staré Etě, smontovaly ji a ... šlehačka se zdrcla. No, kdybychom neměly za dvě hodiny odjíždět do Brna, bylo by to vcelku v pohodě, ale nás už dost tlačil čas. Nic naplat, hmotu jsme přendaly do vysokorychlostního mixéru, na nejvyšší otáčky rozmixovaly zpět na homogenní hmotu, jenže ... byla totálně tekutá!
V tuto chvíli už na řadu přicházela krizová řešení, za která bychom jednoznačně dostaly metál od Pata a Mata. K dobru přišly základní znalosti fyziky a chemie, tekutou šlehačku jsme vylily do plechu s největší možnou plochu a jaly se hmotu chladit. Nejdřív v lednici. To ale trvalo dlouho a čas běžel proti nám. Takže přesun na mražák a pravidelně v krátkých intervalech promíchat, aby nám to nemrzlo. Naděje umírá poslední, odjezd jsme posunuly o hodinu, lehce ztuhlou hmotu vrátily do vysokorychlostního mixéru a už už to vypadalo, že se dílo povede. Jenže jsem to přemixovala, opět šlehačku zdrcla a tak následoval stejný postup, jako poprvé. To bylo už ale taky pomalé řešení a tak (mami, tati, prosím, teď to nečtěte, my víme, že se to nemá) jsme metaly metličkou v plechu se šlehačkou přímo u otevřených dvířek mražáku a chladily a chladily. Poctivě jsme se se sestrou střídaly, aby nám neupadly ruce, atmosféra se dala krájet. Nakonec jsme akci vzdaly, uklidily kuchyň, všechno zabalily a tekutou šlehačku daly chladit do lednice s tím, že ji maminka vyšlehá, až přijede. Se špatným svědomím jsme odjely do Brna a já čekala na telefonát z Havířova.
Ondra mě vyzvedl v Brně a po cestě domů mi povídá: "Víš, asi bych ti měl něco říct, ale nevím jak." už přesně nevím, jak dál pokračoval, protože scénáře v mé hlavě byly hlasitější než Ondrova slova. Většinou, když takhle spustí, znamená to, že mi zlikvidoval část kuchyně. Naposledy to byla obracečka, se kterou udělal něco, co už se prý raději nikdy v životě nedozvím, ale v naší kuchyni už jednoduše není. :D Po chvíli tipování, kdy jsem vyjmenovala několik příhod, které by byly lehce nemilé, z něho vypadlo: "Já jsem tě chtěl překvapit a letos ti dát místo hmotného dárku svůj čas a něco speciálního ... a tak jsem se rozhodl, že pro tebe upeču narozeninový Krtkův dort podle tvého receptu, jenže jsem neměl kdy, protože jsi odjela později a přijela dříve, než byl původní plán" Aaaawwww, šla jsem do kolen. On, který se vyhýbá kuchyni jako čert kříži a z vaření má takový respekt, se odhodlal k něčemu, co bylo kilometr daleko za jeho komfortní zónou. A Krtka? Napoprvé v kuchyni? No teda! Musela jsem se opravdu smát. Ty Krtkovy dorty mě poslední dobou opravdu nějak pronásledují. :D A tak jsme se nakonec s Ondrou domluvili, že si uděláme společné odpoledne v kuchyni, on bude chystat dort a já na něj dohlídnu a poradím, aby se mu povedl. Tak nádherný dárek jsem už dlouho nedostala.
Do toho volala maminka s tím, že jsme se zbláznily, že jsme toho občerstvení nachystaly tolik, že se radši do všech těch krabiček ani nekoukala, jak byla po cestování unavená. Tak jsem jí honem vysvětlila, že to je jen Krtkův dort rozložený na několik částí, že ho musí dodělat a poskládat dohromady. :D Dostala instrukce, recepty i návody na rychlé jednohubky a já už jen doufala, že všechno nakonec dobře dopadne.
Další den jsme s Ondrou strávili super odpoledne v kuchyni nad výrobou Krtka a bavili se nad tak obyčejnýma věcma, že to je až neuvěřitelné. A protože je Ondra pořádný koumák a rád vymýšlí zlepšováky na všechno, vymyslel vám jich hned několik i na tento dort. Recept dostal nový kabátek, je levnější, rychlejší a přidali jsme i další tipy, jak zachránit šlehačku. Ta naše se totiž taky neobešla bez pár zádrhelů. Nakonec všechno dobře dopadlo a Ondra spíchnul tak luxusního Krtka, že ani mě se takový ještě nepovedl. No, kdyby neměl tak dobrou práci, mohl by se tímhle rozhodně živit! :) Zavolala jsem mamince, jak dopadla ona se svou šlehačkou. Prý byla dost tekutá, tak jsem celou noc doufala, že jí do rána zatuhne a z jejích krtkových řezů nebude jedno velké fiasko. Ve čtvrtek už mi do telefonu sdělovala, že se všechno povedlo, občerstvení chutnalo a Krtkovy řezy to taky zvládly. Hurááá!
A tak teď s dalším Krtkem v lednici tak trochu doufám, že si od nich dám zase na chvilku pohov. Nakonec budu na letošní narozeniny zase vzpomínat s příběhem, který nevymyslíš. Přesně v takových chvílích, jako jsem tento týden zažila, si vždycky uvědomím, že ani tisíc dárků mi nevynahradí čas strávený s lidmi, které mám ráda. Že ty nehmotné dárky v podobě obejmutí, zavolání, věnování vlastního času, jsou mnohem víc, než cokoliv hmotného. A tak tímto děkuji i vám všem, kteří jste si na mě vzpomněli, že jste udělali můj narozeninový den zase o něco vyjímečnější. DĚKUJI!
Vaše
I.❤
