Začalo to úplně nenápadně, ještě v době, kdy barefoot neboli chůze na boso (dle mého) absolutně nebyla trendy ani in, v módě, chcete-li. To jsem si tak přesně před dvěma lety četla v listopadovém čísle Pravého domácího časopisu a narazila na článek o Ahinsa shoes. Okamžitě mě okouzlily a to nejen svým designem, ruční prací a originalitou, ale i celkovou filosofií. Prošmejdila jsem jejich web a rozhodla se, že už si další nové boty "sériové výroby" nepořídím nebo budu alespoň pořádně dbát a zamýšlet se nad tím, co za zboží kupuji a co vše se za jeho výrobou skrývá. A opravdu. Dala jsem si trochu na čas, prošoupala těch svých pár párů bot, které jsem tehdá vlastnila a těšila se, co s tím nadělám.

Zde by se hodila malá poznámka k osvětlení. Nikdy jsem nebyla z těch žen, které doma mají alespoň třicet párů bot různých tvarů, barev a variací podpatků. Stejně tak jsem nikdy neholdovala botám na podpatku ani střevíčkům, i když se mi (asi jako každé ženě) líbí. Mé pohodlí a pocit naprosté stability s vědomím, že se kdykoliv mohu rozběhnout na tramvaj či ujíždějící vlak a zároveň volnost v tom, jakou vzdálenost zvládnu ve zvolených botách ujít pro mne vždy byli na prvním místě. Asi k tomu všemu přidává i fakt,že jsem od mala raději lezla po stromech, nosila džíny a triko, byla celý den na nohou a někam se přemisťovala, než se parádila, nosila šaty, sukně a vyčesané vlasy. Měla jsem proto tedy vždy jen čtyři pět párů bot, se kterými jsem si vystačila. Jmenovitě sandály na léto, trekové boty na zimu, ve kterých jsem chodila i běžně po městě, jedny "slušnější" boty na podzim a zimu, když se trekové nehodily (nízké kozačky po sestře :D ), celoroční "kecky" a tenisky na sportování. Samozřejmě jsem měla v botníku i pár dalších kousků, kterým jsem chtěla dát šanci, ale jednoduše to nešlo. Většinou se jednalo právě o boty na podpatku, které mě však velmi limitovaly vzdáleností, kterou jsem v nich byla schopná ujít, takže jsem je stejně vytáhla jen sporadicky.

Vloni v zimě jsem se shodou okolností potkala přímo se zakladatelem Ahinsy Lukášem Klimperou, když jsme se střídali v kurzovně Brány k dětem. Je to moc milý sympaťák a tak není divu, že jsme se dali do řeči, rychle jsem se zeptala na pár otazníků stran modelu, na který jsem si brousila zuby, dali jsme si spolu mé čokoládové kuličky a rozloučili se s tím, že kdybych cokoliv potřebovala, ať se určitě ozvu. Tenkrát jsem už už chtěla pořídit zimní model, nicméně jsem si jej vysnila v hnědé barvě, kterou měli brzy dát do nabídky. A tak jsem čekala. Tou dobou navíc Ahinsa rozšiřovala výrobu, kapacity praskaly ve švech a tak bylo jasné, že zimu už v nich nestihnu. Odložila jsem tedy objednávku zimního modelu na další zimu a začala pokukovat po celoročních botách.

A letos se to nakonec stalo. Dočkala jsem se! Doslova na nohou se mi rozpadly mé celoroční kecky, trekové boty i ty zimní slušné od sestry :). Ještě, že zrovna začínalo být teplo a já mohla chodit alespoň v sandálech, i když ty už mi asi taky brzy zamávají. A tak jsem sedla k počítači, několik večerů studovala na webu Ahinsa shoes materiály, barevné kombinace i funkčnost a vydala se vyzkoušet velikost do kamenné prodejny, kam boty dodávají. Paní mi tam navíc ukázala nové svrchní materiály, které údajně měly brzy vstoupit na trh a tak jsem napsala rovnou panu Klimperovi, že bych měla zájem o individuální model podle mých představ.

Zvolila jsem nakonec kombinaci, která cca měsíc po mé objednávce vstoupila na trh pod názvem Sunbrella® a začala odpočítávat dny, kdy ke mě dorazí. A proč jsem si vlastně botky od Ahinsy tak vysnila?

• nedeformují nohy a nechávají je šťastné a svobodné :)
• jsou vyrobeny ručně, s veškerou péčí a láskou, včetně ručně vykrajovaných dílců
• materiály jsou té nejvyšší kvality a výlučně ze zemí EU, většina přímo z ČR
• jsou navrženy fyzioterapeuty
• jejich výroba probíhá v etických výrobních podmínkách, kompletně a výlučně v ČR, za důstojných sociálně-ekonomických pomínek výrobních pracovníků
• z každého prodaného páru bot je 20 Kč věnováno na výsadbu a ochranu stromů
• jejich výroba není spojena s utrpením zvířat - jsou veganské

" Obuv je zásadním zásahem do přirozené funkce těla. Proto jsou Ahinsa shoes navrženy tak, aby co nejméně limitovaly přirozenou funkci nohy, aby se v nich člověk cítil co nejvíce “jako naboso - tzv. barefoot” (*).

*=chůze naboso nebo v barefoot obuvi nemusí být vhodná pro každého - více viz sekce "Podmínky použití" "

Už už to vypadalo, že na třítýdenní výlet do Spojených států poletím bosa, nicméně díky skvělé komunikaci s panem Klimperou, který osobně dohlédl na vyexpedování mé objednávky, ke mě dorazily boty doslova za pět dvanáct. Druhý den už jsem si to v nich vykračovala na letiště.

V Americe se mnou zažily opravdu ledacos. Zatímco ve Washingtonu jsem je "máchala" při silné bouřce opravdu intenzivně ve vodě a má noha zůstala až neuvěřitelně suchá, na Hooverově přehradě jsem se v nich procházela po rozpáleném asfaltu a betonu, na kterém se kapky vody vypařily ve chvíli, kdy se jej dotkly. Vzala jsem je i na písečnou pláž v Santa Cruz, udělala jim pár "selfíček", ale domů jsem si v nich neodnesla ani zrnko písku. Na mokré a kluzké cestě držely až překvapivě dobře, takže se s nimi nebojím chodit opravdu na jakémkoliv povrchu. Jen na čerstvě vytřené hladké dlažbě mi párkrát podklouzly, nicméně to mi dělaly vždycky všechny boty a i na tomto povrchu jsem se v nich naučila chodit bez problému.

Za velikou výhodu tohoto modelu považuji jeho svrchní vrstvu, která je voděodolná, nicméně prodyšná, takže se mým nohám v botě dobře dýchá, nepotí se ani nepromoknou. Tato vrstva se také skvěle udržuje. Jednou jsem si je takhle vzala na 100km/24h pěší pochod, kde jsem je otestovala v bahně i prašném štěrku, prošla se s nimi několika lesy a domů došla s botami umazanými jak nikdy. Stačilo pár mávnutí navlhčeným hadříkem a byly opět jako nové. A já si z nich jednoduše sedla na zadek.

Prochodily se mnou celou sezonu až do prvního sněhu a já už se moc těším, až je na jaře zase nazuju. Beru je s sebou i na blížící se měsíční dovolenou v Thajsku, protože jsou lehké jako pírko, v zavazadle nezaberou skoro žádné místo a je třeba ukázat jim zase kousek světa.

Na letošní zimu jsem si pořídila i zimní kotníkové Sundara s membránou a svrchním materiálem CF+, neboli Cruelty Free high performance material, který je voděodolný, prodyšný, se skvělou odolností proti otěru, nerozeznatelný od kůže. Ano, to jsou ty, které jsem chtěla původně v hnědé barvě, nicméně nakonec mám i tyto v černé a jak se mi hodí. :)

Tyto zimní botky jsou opravdu jako papučky. V žádné botě jsem si na sněhu nepřipadala tak blízko povrchu, což mi vždy chybělo. Díky tomu si připadám i na kluzkém povrchu, především náledí, mnohem jistější a stabilnější. U všech předchozích zimních bot jsem vždy měla pocit, jako bych byla naprosto oddělená několika vrstvami materiálu od země a vůbec necítila, po čem šlapu. S těmito botami se to však změnilo a mě se jen těžko přechází na trekové, když se chystám někam do hor.

Člověk by si pomyslel, že když mají jen relativně tenkou, tedy barefoot podrážku, že v nich bude zima. I já jsem byla nejdřív skeptická. Už při vybalování objednávky mě potěšily přiložené extra vložky s chlupatinou navíc pro zvlášť chladné dny, které se letos opravdu hodí! Protože mi celý život bývá chladno od chodidel, tento bonus jsem mile uvítala a chodím v těchto botách převážně s nimi. Zimní model jsem si objednala o číslo větší, než letní, jak doporučuje pan Klimpera na stránkách. Je to z důvodu zajištění komfortu pro chodidla, místo na hrubší ponožku (která v zimě neopouští mé nožičky : ) ) a případně tu přídatnou extra vložku. Zatím se s nimi učím a sžívám a zjišťuji, jak málo stačí k zajištění pohodlí i v barefoot botách v mrazu. Vložky se mi během chůze v botě posouvají směrem dozadu, možná proto, že mám v botě trošku místa. Až tento malinký háček vyřeším, budu nejspokojenější chodec na zemi.

Je jasné, že pokud budete v těchto zimních botách stát několik desítek minut nebo hodin na jednom místě, taky pravděpodobně promrznete. Vždy však záleží na tom, jak a v čem jste zvyklí chodit a za jakých podmínek. Já jsem takto byla s našima o Vánocích na náměstí na koncert a za ty dvě hodiny, co jsme tam stáli, mi opravdu začalo být na chodidla zima. Když jsem však později přemýšlela o tom, zda je třeba opravdu i u těchto bot zvažovat, kdy je nazout a kdy ne, došlo mi, že i v trekových zimních botách mě při delším stání zábly palečky. Takže to zas tak úplně těma botama nebude. :)

Jestli se mé celoroční Sunbrelly čistí jedna báseň, tak ty zimní Sundary se čistí úplně samy! Vážně. Už žádný kartáč, vystačím si pouze opět s navlhčeným hadříkem. Jedinou nevýhodou je, že na černém svrškovém materiálu jdou docela vidět špinavé šmouhy, hlavně když se projdu po městské ulici plné špinavého rozbředlého sněhu. To se však dá vyřešit i tak, že boty otřete v čistém sněhu a jste opět za hvězdu.

Pravděpodobně jste pochopili, že mě tyhle botky vážně neskutečně baví. Neznamená to však, že už žádné jiné boty neobouvám. Je na místě ještě jednou zdůraznit, že barefoot boty nejsou pro každého a je třeba umět v nich správně chodit, abychom si neublížili. A to chce trošku píle a tréninku, pokud jste byli zvyklí celý život chodit třeba na podpatcích nebo v úzkých botách.

Já jsem moc ráda, že jsem díky těmto botám nalezla větší rovnováhu i stabilitu v chůzi a že si mohu i touto zkušeností dál rozšiřovat své obzory. Děkuji tímto panu Klimperovi za jeho nekonečnou trpělivost při odpovídání na mé nekonečné dotazy a také za jeho odhodlání a nadšení vytvářet a dál vyvíjet projekt, který má určitě smysl. Tak je vyzkoušejte i vy a dejte vědět, jak vám to šlape! :)

Vaše

I.❤