Návštěva starých dobrých přátel a zábavního parku, ve kterém jsme pracovali, byla naplánovaná více než rok dopředu a my se na ni těšili jako malí. V pátek probíhal přesun vlakem z New Yorku a já jsem se jako správná veverka zazásobila svým jídlem na cestu. Kdo ví, jestli budu schopná v Hope sehnat nějaké vhodné jídlo vyhovující mým požadavkům :)

Na šestou odpolední jsme domluvili párty v jediné, avšak o to báječnější pizzerii v městečku. Do té doby jsem dojedla vlastní jídlo přichystané ještě v New Yorku a byla spokojená, najezená. Pizzerie se kdysi jmenovala Gios, pak změnila majitele (k lepšímu), přejmenovala se na Hope pizzeria a je i nadále cílovou destinací všech mezinárodních studentů pracujících v zábavním parku Land Of Make Believe. Kdysi jsem se nechala slyšet, že se jednoho dne vrátím do Hope právě kvůli chuti na další kousek Chicken Bacon Ranch pizzy, kterou umí opravdu bravurně. Časy se však mění a mé chutě taky, letos tedy proběhl Chicken Bacon Ranch beze mě :) Atmosféra tohoto místa a všechny vzpomínky na dny, které jsme zde strávili mi však tuto chuť stonásobně vynahradili. Po dopolední cestě a dojíždění vlastního jídla jsem ani neměla na nic dalšího chuť. Dala jsem si proto jen bio ledový čaj, který měli v chlaďáku mezi coca-colou a byla jsem spokojená jako nikdy.

Druhý den ráno nás čekala snídaně v Inn, kde jsme byli ubytovaní. Na menu byl výběr z míchaných vajíček, slaniny, pečených brambor, omelety se vším možným, toustů a ... ovesné kaše! Báječné! Zeptala jsem se, jak připravují kaši, vyprosila si ji bez mléka připravenou jen s vodou. Sestra a maminka mě následovaly a já se v duchu radovala jak malé dítě. Ke kaši jsme dostaly vydatnou porci rozinek dvou druhů, vlašské oříšky obalené v koření a trošce třtinového cukru a další třtinový cukr k doslazení. Na pití vodu, džus a čaj. Najedli jsme se jako králové a vydali se ukázat rodičům park, aby viděli, jak jsme doopravdy pracovali. U kamarádů jsem tátovi vyjednala figuranství při scénáři pro testování plavčíků, aby naživo viděl, co všechno jsme museli umět. Dvakrát jsme ho proto nechali předstírat utopence na "divoké řece" a on si užil záchranu mladými plavčíky se vším všudy. Zážitek na celý život!

Po poledni jsme to v parku zabalili, vyzvedly nás kamarádky a zajeli jsme naposledy do Giosu na oběd. Zatímco ostatní si dali klasickou pizzu, já jsem se snažila vyjednat dva kousky vegetariánské bez sýru. To bohužel neprošlo, protože by zbytek pravděpodobně neprodali, nicméně mi slečna okamžitě nabídla alternativu v podobě zapečené bagety s velkým výběrem zeleniny. Poté, co vyjmenovala několik druhů zeleniny a ujistila se, že to všechno jím, jsem nechala práci na ní a ona mi donesla naprosto luxusní baštu! Pravdou je, že byla lehce mastnější, ale opravdu výtečná! Všichni mi ji nakonec záviděli, já snědla půlku a byla jsem plná k prasknutí, druhou polovinu jsem si proto nechala zabalit s sebou a měla jsem tak vyřešenou i večeři. Odpoledne jsme pak strávili s holkama výletem po okolí a večer se rozloučili na vlakovém nádraží směr New York, kde nás čekal autobus a noční jízda do Washingtonu DC.

Ve Washingtonu budeme i na 4. červenec, velký americký státní svátek, Den nezávislosti. Budou otevřené obchody, bistra a restaurace? A budou tam mít něco k snědku i pro mě? To se dozvíte v dalším díle Veganem v USA - Washington DC.

Vaše

I.❤