S napětím čekáte, jestli Ondra stihl vlastní svatbu? A jakto, že úřednickou, když internetem už dávno proletěla spousta fotek z obřadu na louce za stodolou v Oldřichovicích? Něco tady nehraje ...
To máte totiž tak. Když poprvé přišla řeč na téma, jakým způsobem se budeme chtít vzít, měli jsme oba jasnou a shodnou představu. V přírodě. Ondra se dokonce nechal několikrát slyšet, že by si mě vzal i na pařezu uprostřed lesa. Přírodaholik ve mně skákal metr vysoko radostí, dokud nepřišly otázky našeho pragmatického tatínka. "A jak tam prosimtě chceš dostat všech těch 80+ hostů? To se do lesa moc nehodí..." A já, protože na rodiče děsně dám, jsem měla dalšího brouka v hlavě. Nakonec jsme s Ondrou ustanovili představu, že bychom se vzali na louce v areálu nějakého pěkného stavení, kde by proběhla celá svatba a hosté by se nám tak netrousili mezi obřadem, hostinou a večerní zábavou. Prostě bychom si to všichni společně užili celý celičký den.
Jak jsme vybírali vhodné místo svatby vám napíšu zase jindy, určitě vás totiž nepřekvapí, že se tato procedůra neobešla bez další veselé příhody. To jsme celí my. Nicméně, když už jsme nakonec po všech úvodních peripetiích měli pevné datum (sobota 21.7.2018) i místo svatby (Fojtství v Oldřichovicích u Třince), začali jsme řešit, kdo nás oddá.
*Autor fotky: Ondra Vala aka BÍLÁ ČERNÁ.
Pokud jste dva odhodlaní lidé, co by se rádi vzali, máte v zásadě dvě základní možnosti, mezi kterými se rozhodnout. Buď se přikloníte k sňatku církevnímu, nebo občanskému (civilnímu, světskému, matričnímu). V Česku totiž nemůže oddávat jen tak někdo! No a aby ty moje články k něčemu byly i dalším párům v podobné situaci, jako jsme se nedávno ocitli my, rozepíšu sem všechny možnosti, které v současné době (2018) v České republice máme. Pak určitě pochopíte, do jaké svízele jsme se to s naší představou o lučním obřadu dostali.
Jestliže jste oba dva věřící, pravděpodobně budete mít o formě a místě obřadu jasno. Svatba v kostele má rozhodně něco do sebe a ruku na srdce milé dámy, stejně nám tuhle variantu cpou do hlavy ve všech romantických filmech. Slíbit si lásku a věrnost jeden druhému před církví i před Bohem je pro věřící samozřejmostí a já jim vlastně tak trochu závidím, že nad tím nemusí moc dlouho koumat. Vezmou se většinou v místě domovské farnosti jednoho ze snoubenců a je vymalováno. Povolení oddávat má tedy kněz, případně pastor či další duchovní.
Co když je ale členem církve jen jeden z vás? Pokud se i tak chcete vzít v kostele, je to možné, pokud ani jeden z vás nebyl v minulosti rozvedený. Navíc je potřeba absolvovat před svatbou přípravu na manželství, která obnáší několik setkání s oddávajím knězem, který si jejich počet sám určuje. Výhoda je, že v případě oddání knězem v kostele, do kterého jste chodili od malička, máte velkou šanci, že bude obřad osobnější s možností diplomaticky vyjednávat o svých představách. :) Navíc vám kněz pomůže s podáním žádosti na biskupství o tzv. dispens (dovolení o uzavření manželství s nekatolíkem).
Oficiální úřední dokumenty k uzavření manželství však musíte, stejně jako v případě občanského sňatku, vyřídit na matrice. Zde obdržíte Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření sňatku před registrovanou církví, které však nesmí být starší, než 3 měsíce. Můžete se nechat oddat i v jiném kostele, nicméně k tomu budete potřebovat tzv. propuštění z farnosti, což je dovolení faráře z místa bydliště, že můžete obřad provést jinde a to od farářů obou snoubenců.
Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás nejsme věřící, byla varianta svatby v kostele zamítnuta jako první.
Druhou nabízející se možností je tedy sňatek občanský (civilní, světský nebo třeba matriční, chcete-li). Můžete se tak se svou drahou polovičkou vzít "na radnici", nebo lépe řečeno v jakékoliv obřadní síni v České republice bez ohledu na místo trvalého bydliště. Vašim prvním úkolem je zavolat/zajít na místně příslušnou matriku a zjistit si jejich oddávací dny a časy, které mívají stanoveny předem. Rozdílem od církevního sňatku je totiž nutná přítomnost matrikáře/ky při obřadu. Buďte proto o krok napřed a zkontaktujte matriku co nejdříve, aby se vám třeba nestalo, že budou termíny rozebrané.
Pokud vám vyhovuje datum, čas i místo oddání v příslušné obřadní síni, máte vyhráno! Stačí si termín zarezervovat. V případě, že byste se však chtěli nechat oddat v jiném termínu, než jsou ty předem určené matrikou, bude vás toto stát 1000 Kč. Na matrice pak vyplníte potřebnou úřední dokumentaci k uzavření manželství a můžete se začít těšit.
Občanský sňatek může být uzavřen před starostou nebo místostarostou místně příslušné obce či jinou osobou touto činností pověřenou. Nevýhodou této formy uzavření manželství je proto mnohdy odosobněný přístup oddávajícího, kterého si ve většině případů nemůžete vybrat a nikdy jste ho neviděli, jeho často několik let stále stejný proslov, "úřednická pachuť" celého obřadu a zpravidla jasně daný a neměnný proces celé události.
Vše je však o lidech a tak bych nechtěla úředníky házet do jednoho pytle. Najdou se zřídka i tací, kteří budou ochotní alespoň v mezích únosnosti spolupracovat na vašich vysněných představách o dokonalém obřadu a třeba vás nechají i říct si své svatební sliby. Celá ceremonie se však i tak neobejde od nu(d)tných vět matrikáře/ky, které jsou dány zákonem a zní ještě hůř, než když se chystáte podepsat úvěr na sto milionů.
My jsme měli naši jasnou představu o obřadu na louce, jak jsem už předesílala. Proto bylo zřejmé, že občanský sňatek "na radnici" pro nás taky nebude tím správným řešením. Zároveň nás už od začátku plánování svatby odpuzovala představa, že nás budou oddávat a trávit s námi jeden z nejintimnějších okamžiků našich životů hned dva naprosto cizí lidé, které jsme v životě neviděli a neznáme ani my je, ani oni nás. Začínali jsme se dostávat do začarovaného kruhu.
*Autor fotky: Ondra Vala aka BÍLÁ ČERNÁ.
Ano, i tato varianta je reálná. Jednoduše páni papaláši dorazí na vaše místo obřadu, které vždy spadá pod jejich "revír" a vy jim za tuto službičku zaplatíte tuším nějakých 1000 Kč (to už si nejsem jistá). V našem případě jsme tedy nejdříve zjistili, pod jaký úřad spadá areál Fojtství v Oldřichovicích (Třinec) a jali se telefonovat s matrikou.
Hned z několika důvodů jsme už dlouho byli rozhodnutí, že náš obřad uskutečníme ve tři odpoledne. Nejenom proto, abychom nemuseli vstávat za kuropění, ale taky proto, že tou dobou už je aspoň trošku přívětivější světlo na focení než v pravé poledne. Zároveň jsme chtěli, aby hosté, z nichž spousta přijela z daleka, nemuseli - stejně jako my - vstávat se svítáním a stihli se ještě v klidu před příjezdem na obřad naobědvat. Proč? Naše svatba byla plánovaná jako čistě veganská a tento fakt se prostě lépe tráví, když člověk dorazí s plným žaludkem, než-li hladový. A protože jsme chtěli na naší svatbě hlavně tu pohodu a dobrou náladu, byl pro nás obřad ve tři odpoledne jasnou volbou.
Měli jsme zároveň svou představu o tom, kdo by nás tak měl oddat. Člověk, který je nám velmi blízký, zná nás oba jako své boty a mohl pozorovat vývoj našeho vztahu od samého základu. Ondrův i můj veliký vzor, člověk s obrovským srdcem a darem řečnit tak poutavým způsobem, že zapomenete, jak se jmenujete. Člověk, jehož moudrost nás dostává pokaždé, když se s ním setkáme. Ten, od kterého získáváme neustále další a další podněty k přemýšlení nad vlastními životy, ten, jehož výsledky celoživotní práce nás motivují být pilní jako včelky. Ondrův strejda Láďa, který vypadá tak trochu jako kněz bez taláru.
Láďa splňoval všechny naše nejtajnější představy o dokonalém oddávajícím, jen jedinou malou vadu na kráse měl: nemá povolení oddávat. A tak jsme začali vymýšlet, jak přemluvit pana starostu, aby Láďovi přenechal celou svou řeč, řekl jen ty své tři zákonem dané věty, my bychom nějak překousli i tu paní matrikářku, ale bylo by to aspoň tak osobní, jak by to jen mohlo být. Jenže? Když jsme zavolali na matriku města Třince, ozvalo se na druhé straně sluchátka hned několik zásadních problémů.
Zaprvé se jim vůbec nelíbilo naše nadšení ohledně obřadu ve tři odpoledne. Údajně to u nich na úřadě chodí tak, že plní termíny postupně od rána každou hodinu, aby "neplýtvali zdroji". Jasně, chápu. Já bych taky nechtěla půlku soboty čekat, až se další přeslazeně natěšený pár bude chtít vzít. Je to pořád jenom jejich práce a tak se není čemu divit, že naše nadšení jednoduše nesdíleli. Do telefonu tedy Ondrovi matrikářka vysvětlila, že budeme mít prostě svatbu ve dvanáct a hotovo. Asi ani nečekal jiný výjev než ten, který jsem předvedla, když mi toto oznámil. Ruce v bok, pusu jak zahnutý rohlík a rezolutní "já se prostě ve dvanáct vdávat nebudu!!!" Začali jsme proto vymýšlet, jak zařídit, abychom se dostali na řadu až ve tři odpoledne.
Do svatby nám však zbývaly už jen dva měsíce, oba jsme byli nervózní, že nemáme čas obřadu, který jsme mimochodem potřebovali napsat na svatební oznámení, která jsme chtěli mít tou dobou už dávno rozdaná po našich hostech. Matrikářka sice navrhovala, ať zkusíme zavolat za pár týdnů, že se třeba termíny naplní a nám to vyjde na tu třetí. Dokonce jsme si chvíli pohrávali i s myšlenkou, že je prostě podplatíme a koupíme všechny termíny mezi jedenáctou a třetí, abychom si je zařídili na tu naši vysněnou hodinu. I kdyby se nám toto povedlo, čekal nás ještě druhý háček a to ukecat toho pana starostu, ať přenechá slovo Láďovi. Už jen když to Ondra naznačil do telefonu, jako bych cítila, jak se paní matrikářce naježily chlupy až na hřbetu. Ondra taktně do telefonu zamlžil a začali jsme nejdříve řešit, jak to vymyslíme s tou třetí odpolední. Starosta byl až druhý level. Do nosu mi však cvrnkla ještě jedna možnost.
Existují církve, které jsou ochotny oddávat i jinde než v kostele. Třeba na vašem vysněném místě! Celý průběh zařizování je stejný jako u církevního sňatku v kostele, jen s tím rozdílem, že duchovní, pastor nebo kněz přijede za vámi. Třeba na tu naši louku. Rovněž vám po obřadu vystaví "Protokol o uzavření manželství", se kterým byste pak měli co nejdříve po svatbě dorazit na matriku. Mezi církve, které takto oddávají patří v Česku například Českobratrská církev evangelická, Unitářská církev nebo Husitská církev.
Před obřadem se s vámi kněz několikrát setká, především proto, aby vás lépe poznal. Jen tak se mu totiž povede připravit proslov, který bude maximálně osobní. Zároveň jsme dostali tip na kněze, který celý obřad vede spíše slovy o páru, o životě a jeho zákonitostech, nežli tolik o Bohu a jeho přičinění, což by nám naprosto vyhovovalo. Tento druh "mimokostelního" církevního obřadu bývá zpoplatněn a tato cena se různí. Povětšinou to bývá okolo 6 000 Kč, z nichž část pak kněz odvádí církvi. A tak jsme se zaradovali, že jsme snad našli alternativu, která by pro nás byla schůdná.
*Autor fotky: Ondra Vala aka BÍLÁ ČERNÁ.
Dodneška nezapomenu na den, kdy jsme se poprvé setkali s klukama z DIB Production, kteří nám svatbu natáčeli. Jak jsme jim líčili celou tuhle peripetii a s napůl vítězoslavnými a napůl unavenými výrazy ve tvářích vydechli: "tak jdeme shánět nějakého toho kněze". A pak nám Kuba řekl, ať si to zas tak moc nemalujeme, že i tito kněží v dnešní době používají často stejné fráze a protože kluci takových obřadů zažili hned několik, rovnou nám řekli:
"Vykašlete se na všechny úřady i povinnosti a prostě si to udělejte podle sebe! Vemte se "papírově" jen se svědkama na úřadě pár dní před svatbou a ten svůj vlastní, PRO VÁS OPRAVDOVÝ obřad si pak udělejte bez úředníků i duchovních, v kruhu vašich rodin a přátel. Tam, kde budete chtít a přesně v čas, kdy budete chtít."
Na chlup stejných pár vět nám napsal i náš báječný fotograf Ondra Vala, kterého si obrovsky vážíme nejen za to, jaký člověk je, ale i právě za ty cenné rady "člověka od fochu". Díky, kluci ušatý!
Celou cestu domů jsme přehazovali všechny varianty jak hnůj vidlema. Obraceli je ze všech stran, viděli spoustu proti a malé množstvý pro. Varianta, kterou nám kluci popisovali zněla ze všech nejlépe, ale?! To přece nemůžeme našim udělat, vracelo se nám pořád dokola. Že to bude vlastně celé jen takové divadýlko. Dokonce jsme uvažovali, že o dvojím obřadu řekneme jen svědkům a Láďovi a celý náš sobotní obřad "zahrajeme" i s podpisy a starostovskou medailí na Láďově krku. Aby se naši před svatbou nečuřili, že fakt nenecháme kámen na kameni a všechno uděláme po svém.
Jenže já jsem prostě dobrák od kosti, lhát jednoduše neumím a tajit cokoliv jakbysmet. A tak jsme si s Ondrou ujasnili, že jsme stoprocentně skálopevně rozhodnutí pro variantu dvojího obřadu a že ty tlaky našich společně ustojíme. Stalo se. Řekli jsme to doma a tak, jak jsme tušili, zrovna ze strany mých konzervativních rodičů nejprve nešly žádné nadšené reakce a výskoky metr vysoko. Náš záměr byl co nejvíce se odtotožnit od prvního, úředního obřadu a tak jsme měli v plánu přijít v civilu, bez kytek, prstýnků, obecenstva. Jen se svědky. Bylo mi ale okamžitě jasné, že naši u toho prostě budou chtít být, když je to přece "ten pravý" obřad. Úředně schválený, na papíru námi všemi podepsaný... Ne, pro nás nebyl. Nakonec se nám podařilo rodičům jejich nepřítomnost vysvětlit pragmatickým faktem, že Ondrovi rodiče nemůžou z časových důvodů na tuto událost dorazit. Naše přání pak už respektovali.
Myslíte si, že všechno už bylo řečeno, vzali jsme se, zazvonil zvonec a pohádky je konec? Ale kdepak, teď teprve začne ta pravá zábava. Žijeme s Ondrou v Brně, jak jistě víte. Rodinu mám v Havířově, on v Ostravě a náš opravdový obřad s přáteli jsme měli mít u Třince, kde bylo potřeba den předem nachystat kompletní zázemí, výzdobu, stoly ... všechno. (A narazit bečku :P ). Čistě takticky jsme proto vymysleli, že si den předem, v pátek 20.7.2018 ráno odskočíme na nejbližší úřad, tam to podškrábnem a jedem chystat tu naši slávu.
Ondra proto volá asi dva měsíce před termínem na matriku do Havířova a?! Měli plno! Tak voláme na matriku do Horní Suché, malé obce u nás za domem. Naštěstí nám na oddání kývli, sice mimo oddací čas s poplatkem 1000Kč, ale to nám bylo v tu chvíli už úplně buřt. Dokonce jsme je usmlouvali na termín o hodinu dřív, než běžně začínají, abychom pak v klidu stihli všechny naše další předsvatební plány.
Pár týdnů před svatbou jsme zajeli vyřídit na matriku všechny potřebné úřední dokumenty a poprvé se viděli s paní matrikářkou. Byla lidsky milá, avšak stále hořce úřednická, když došlo na detaily ohledně vhodného oblečení, přípitku, hudby a průběhu celé ceremonie. Vysvětlili jsme jí náš záměr, že nechceme řezané květiny ani přípitek a ona s pozvednutým obočím jen tiše přikývla. Pak se už jen omluvila, že v neúřední dny mají místo živé hudby pouze reprodukovanou, my všechno podepsali a šli domů plní zvědavosti, jaká ta úřednická záležitost vlastně bude.
*Autor fotky: Fotograf Obecný.
Ondra nakonec svatbu stihl. Tu úřednickou i tu opravdovou o den později. Přijel ještě ve čtvrtek nejbližším vlakem, který jel, když se konečně vydal tím správným směrem. Zkontrolovali jsme všechny seznamy potřebných věcí k převozu na Fojtství, všem řekli plánovaný průběh akce a šli spát. Ráno nás podle plánu vyzvedl u domu Ondrův nejlepší kamarád a zároveň svědek René s jeho přítelkyní Monikou, která byla jediným bonusem na naší úřednické svatbě. Původně jsme z této akce nechtěli ani žádné fotky, opravdu jsme nechtěli této události dávat jakoukoliv váhu. Nakonec jsem ale ráda, že nám právě Moni, která má místo jedné ruky foťák, pár památečních udělala. Pro rodiče. I pro nás.
Tlak, nepochopení a striktní přístup ze strany úřadu nás však nakonec stejně donutil sklopit krovky, dojít alespoň trochu "ve slušném", vyměnit si prstýnky a dát si první novomanželský polibek. Před samotným obřadem si vysbírali naše občanky a paní matrikářka se pokoušela vysvětlit, v jakém pořadí máme vejít do sálu. V tu chvíli už jsem to nevydržela a řekla jí, že přeci bude stačit, když tam všichni společně vejdeme a počkáme tam na ně, že s námi nikdo další není a tak nemá smysl, aby tam šel Ondra sám, svědci a já pak taky sama. Neřekla ani popel a nechala nás, ať do sálu vejdeme jak chceme a počkáme na příchod starosty.
Jeho řeč i řeč paní matrikářky byla přesně taková jakou jsme na naší svatbě nechtěli. Odměřená, úřednická, chladná. Jako smlouva s ďáblem. V pozadí hrála trapná hudba z repráku a já si v hlavě pořád dokola opakovala, že jsme udělali to nejlepší rozhodnutí v našem životě. Takový obřad bych si jako ten pravý opravdu nepředstavovala.
*Autor fotky: Fotograf Obecný.
*Autor fotky: Fotograf Obecný.
*Autor fotky: Fotograf Obecný.
Podepsali jsme nutné papíry, jako hřeb celého programu nám pogratulovali, mě předali řezanou kytku (jaká ironie, bohužel však nemohli tušit, jak moc proti řezaným kytkám brojím) a Ondrovi keramický zvonek, na který starosta při potřásání Ondrovou pravicí zazvonil, řka: "tak Vám právě odzvonilo!" Zasmáli jsme se, starostovi rázem opadl kamenný výraz ve tváři a vypadal jako vcelku milý člověk. Jako perla na závěr z něj vypadlo, že nám na zítra přeje pěkné počasí (bylo totiž tři týdny v kuse škaredě, pršelo, větve se lámaly a ... no nic moc na svatbu), že si za náma odskočil z Colours of Ostrava, kde bylo vcelku mokro. A tak nám všem spadly brady, prohodili jsme ještě pár pohodových slov o festivalu a našich plánech a pak vyrazili chystat tu naši opravdovou svatbu.
PS: Chtěla bych vám všem, co stojíte před rozhodnutím, jakou formu svatebního obřadu zvolit, říct vlastně jen jednu jedinou věc: kluci měli tehdá pravdu. Vykašlete se na to co kdo říká, že se má, nemá, musí, mělo by. Dost možná (a to vám ze srdce přeju) se budete brát jen jednou v životě a tak by byla věčná škoda zahodit své touhy a sny jen proto, abyste se zavděčili někomu třetímu. Protože víte co? V konečném důsledku budou vaši nejbližší šťastní, ať už se vezmete v kostele, na úřadě, na louce, na pláži nebo třeba na střeše mrakodrapu. Protože lidi, kteří vás mají doopravdy rádi (a to vaše rodiny bezesporu mají), nakonec tyto "malichernosti" jako podpis, varhany a pochod D dur vůbec řešit nebudou, i když vám třeba budou dělat dusno po celou dobu příprav. Tak zavřete oči, z hluboka se nadechněte, zopakujte si větu: "když to zvládla If, tak to už musí zvládnout každý" a jděte do svého vysněho dne naplno. Ať máte na co vzpomínat!
Vaše
I.❤
